Tradiční kontrola pražení spočívá v kombinaci zraku, sluchu a čichu. Při vizuální kontrole se porovnává vzorek upražené kávy, při pozorování sluchem zjišťujeme hlasitost praskajících zrn. V dnešní době však používáme moderní elektronické zařízení, které monitoruje teplotu vzduchu a povrchovou teplotu zrn.
V počátku pražení můžeme zpozorovat snížení teploty v pražícím bubnu. A to hlavně proto, že po vpuštění zrn do pražícího bubnu, jejich průměrná 12% vlhkost částečně zchladí buben, a poté začíná endotermická reakce, následovaná tepelným rozkladem, endotermickou reakcí a praskáním.
Celý proces pražení trvá 10 až 18 minut. Vše závisí, do jakého stupně budeme pražit, a také jaká zrna použijeme. Jako první si nachystáme 2 až 2,5 kg zelené kávy na pražení.
Pražící stroj nahřejeme na teplotu mezi 195 až 215. Toto závisí jaká zrna pražíme a jakou mají vlhkost. Optimální je 12%. Pří vyšším procentu měníme pražící styl a než kávu začneme pražit tak ji tzv. sušíme.
Přes 95% z prodávané kávy se jedná o kávu zvětralou. Ani zrnková, nepomletá káva nezaručuje čerstvou kávu. Zrnková káva má svůj vrchol v prvním týdnu po upražení. Nutno zde dodat, že káva by se měla začít pít až po 2-3 dnech, teda po ustálení chemických reakcí v upraženém zrnu......
Kavárny se staly oblíbeným místem obchodníků, intelektuálů, básníků, ale také politiků. Pojďme se společně podívat na významné události a vznik prvních kaváren.
Historie samotného jména je neméně zajímavá. Podle jedné legendy slovo káva pochází z arabské poezie ze slova qahwa - vyjadřující slovo víno. Vzhledem k islámské prohibici alkoholu bylo toto slovo převzato pro kávu. Podle druhé legendy toto slovo pochází z Ethiopie z regionu Kaffa. V prastarém jazyce Egypťanů toto slovo znamená „rostlina“ nebo také „půda bohů“.
Dnes známe kávu jako slovo v těchto podobách: kahve, káva, kava, koffie, caffe, cafe, kaffee, coffee, coffea.
Historie kávy Arabicy se píše už v roce 1616, kdy byl kávovník dovezen z Jemenu do botanické zahrady v Amsterdamu. Odtud byl přivezen Ludvíku XIV. Takto se kávovník dostal do Jardin des Plantes, hlavní botanické zahrady Francie.
O necelých 110 let později malou rostlinku kávovníku z francouzské zahrady tajně odnesl mladý francouzský námořník Gabriel Mathieu de Clieu na ostrov Martinik. Odtud se pak rostlinka dostala do celé latinské Ameriky.
V dřívějších dobách se káva používala například jako energetická přesnídávka, kdy se zrna smíchávala se zvířecím sádlem. Také se z kávy vyráběl alkohol a stávalo se, že se vařily kávovníkové listy.
Kávovníky potřebují nemrznoucí podnebí, dostatek deště a hodně slunce. Rostou v nadmořské výšce od 0 do 2 000 m a to na rozdílných půdách a mikroklimatech. Káva se pěstuje ve více než v 80 zemích světa, například v Americe, Africe, Arábii, Indonésii.
Produkce kávy nabrala v 19. století velkých obrátek. V roce 1720 bylo vyprodukováno pouhých 90 tun kávy, která pocházela většinou z ostrova Java. O 50 let později, v roce 1770, celkové množství kávy vzrostlo na 320 tun. Jen těžce lze uvěřit, že za dalších 50 let se produkce vyšplhala na neuvěřitelných 90 000 tun a její produkce stále rostla a nebrala konce.